Život v léčebně

Přiznat si, že je člověk alkoholik není jednoduché! Rozhodnout se léčit je ještě těžší, nicméně pro mě to již bylo nezbytné, pokud chci prožít smysluplný život.

     Psaní blogů mě baví, ač mé texty nejsou vždy pozitivní či optimistické. Ale to ani život vždycky není. Pro někoho kdo mě četl, byly mé texty možná populistické a xenofobní, ale byly to mé upřímné názory a pocity ze současného světa a směru, kterým se ubírá! O psaní blogů na pár měsíců přijdu, což pro čtenáře blogů na iDnes jistě nebude ztrátou, ale mě to poslední rok naplňovalo a dávalo to trochu smysl mému nepříliš úspěšnému životu.

     Jsem na protialkoholní léčebně, protože ten démon alkoholu mě opět srazil do kolen a sám bych jej spoutat nedokázal, protože porazit se nedá, pokud je již člověk alkoholikem. Dá se sním pouze naučit žít. Proto jsem tam, kde jsem. V péči odborníků a profesionálů. Věřím, že to dokáži a s tím démonem a ničitelem rodin a lidských životů se žíti naučím. Musím, chci li žít a já chci. Žádná jiná cesta, než zcela abstinovat není.

     Poslední dva roky nade mnou alkohol jednoznačně vítězí, ale protože jsem bývalý sportovec, tak budu bojovat a to sám se sebou. Alkohol se začal podepisovat na mém fyzickém i psychickém stavu. Není jednoduché o sobě napsat, že jsem alkoholik, ale je to bohužel letitá a nezvratná pravda. Alkoholikem již zůstanu navždy, ač budu abstinovat. Taková jsou fakta.

     Na tom, dát si sklenku vína, nebo pivo, není určitě nic špatného, ale pro alkoholika ( kterým jsem i já ) ano, protože dát si sklenku vína, nebo dvě piva jednoduše nedokáži, ale těch piv musím vypít třeba dvacet a to mne dovedlo až sem. Zajímám se o politiku i život kolem sebe, ale v tento moment je pro mě tím nejdůležitějším zájmem můj vlastní život a má vlastní budoucnost, má li nějaká být. Psaní mě baví, ale v tento moment se musím pokusit analyzovat sám sebe. Naštěstí jsou kolem mě lidé, kteří mají letité zkušenosti.

     Nebude to jednoduché, protože kontrolované pití u alkoholika nefunguje, jak jsem se již mnohokrát přesvědčil. Zkouším to již léta. Taková je bohužel realita. Můj blog byl a je mým ,,dítětem", které mám rád a za každého čtenáře, či případnou karmu jsem šťastný. Tento text nebude mít pravděpodobně ani jedno, ani druhé, ale věřím, že nic v životě není náhoda a třeba se vrátím jako lepší a upřímnější autor.

     Ale také se může stát, že již nikdy žádný blog nenapíši. Mám teď dost času přemýšlet sám o sobě i o tom jak psát a proč to vlastně dělat. Momentálně ve volném čase ( kterého zde příliš není ) píši povídky a jednu jsem již dokončil. S politikou nemá nic společného, ale politika beztak není veselé téma. Minimálně ta současná, ač vzpoura obyčejných lidí možná otočí kormidlem dějin.

   Abstinenci zdar a zdravím všechny čtenáře.

    Diskuzi jsem ponechal, ač nebudu moci reagovat, ale za pár měsíců si ji určitě přečtu, pokud někomu bude stát za to, aby na mě reagoval.

Zdroj: Patrik Juda